Ódin

Je to otec veškerenstva a má mnoho jmen Otec všech, Pán zabitých, bůh šibenic. Je to i bůh nákladů a vězňů. Je synem obra Bora a obryně Bestly. Spolu se svými bratry stvořil Midgard a naše předky. Stal se patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie. Říká se mu různě, v každé zemi je uctíván pod jiným jménem, v různých podobách a řečech. 

Dokáže měnit podobu, což využívá především k cestování po Midgardu, aby viděl svět, tak jako my lidé. Je to vysoký muž v plášti a klobouku, cestuje jako poutník, někdy se mění na orla, vlka nebo hada. Umí ovládat mysl, věštit a čarovat, k tomu využívá znalost run, kterou získal svým sebeobětováním. Obětoval se sám sobě tím, že visel na stromě světa Yggdrasilu, visel na něm po devět nocí bez jakéhokoliv sousta a vody. Bok měl vážně poraněný hrotem oštěpu. Jak tam visel a houpal se ve větru, jeho životní síla ho opouštěla a světlo jeho života pomalu vyhasínalo, mu bylo prozrazeno tajemství run. Přímo pod ním na zemi, kam také dopadl, když se lano přetrhlo. V ten stejný moment pochopil i jejich moc a magii, nyní mohl vládnout celému světu. Také obětoval své levé oko, aby se mohl napít z Mímiho studny. Voda ze studny poskytovala vědění a vyšší poznání. Dostalo se mu tak "moudrosti věků".

V Ásgardu vlastní tři sídla. První z nich je Gladsheim, rozlehlá hala kde probíhaly veškeré soudy. Ve Valaskjálfu sedával ve svém trůně Hlidskjalfu a sledoval všech devět světů a dění na nich. Třetí jak už všichni asi víme je Valhalla, zde přijímal padlé duše, trénoval je a večer s nimi hodoval. Shromažďoval ty nejlepší bojovníky, aby s ním bojovali při Ragnaroku ("konci světa"). Do Valhally se dostaly jen ti, co zahynuli v bitvě nebo byly poraněni kopím (Ódinovo znamení).

Podle severské mytologie měl spoustu žen a spoustu dětí. Ale nejznámější je jeho žena Frig s ní měl syna Baldra, Hödra a Bragiho. S Jörd měl syna Thora a se Sif měl syna Ulla.

Jeho zbraní je kopí Gungnir, který nikdy neminul svůj cíl, na hrotu jsou runy vyznačující právo. Na ruce nosí kouzelný prsten Draupnir, který každou devátou noc vytvoří dalších osm prstenů. Vlastní osminohého koně Sleipnira, ke kterému se váže vtipný mýtus, ve kterém koně daruje Loki Ódinovi a sám Loki je zároveň matkou toho zvířete, ale o tomto příběhu až jindy.

U jeho trůnu sedí dva vlci jménem Geri a Freki (nenasytný a žravý), ty Ódin krmí s vím jídlem, protože on sám nic nejí, živí se pouze a jenom vínem nebo medovinou. Na jeho ramenech sedí dva krkavci Hugin a Munin (Myšlenka a Paměť), létají nad světy a nosí svému pánovi novinky. 

Znakem Ódina je valknut (uzel padlých), tři propletené trojúhelníky, které symbolicky vyznačují propojení všech devět světů. V dřívějších dobách byl Ódin patronem bersrkerů, zuřivých válečníků, kteří se v boji dostávali do stavu šílenství. Dnes je spíše bohem poezie nebo inspirace pro psaní poezie. Edda popisuje Ódinovu cestu za obryní Gunnlod v podobě hada aby se mohl nepozorovaně napít ze tří kotlů poezie.

  K Ódinovi se modlili vždy jen válečníci, Jarlové nebo Králové. Sedláci se většinou modlili k bohu Thorovi. Celkově následování Ódina bylo v mnoha směrech nebezpečné. I když poskytoval, spoustu dobrých darů jejich cena byla velmi vysoká, proto se jej lidé spíše báli, než aby v něm hledali útěchu a pomoc. Je znám jako nedůvěryhodný a porušitel přísah, často zaséval neshody mezi lidi. Lidé k němu cítili spíše respekt než lásku. Často se mu dávaly, lidské oběti od čehož se v naší době už odstoupilo, teda snad..

Za Vikingů začínala každá bitva vržením kopí, Ódin už předem věděl, kdo vyhraje a ten kdo umřel, toho Ódin opustil a Valkýry odnesly jeho duši do Valhally. 

Ideální den pro vzývání Ódina je středa a jeho runa je Ansuz.